Až jednou vstoupíš,
vzplane to, co není,
ohňostroj barev,
lásky probuzení,
nechci už tápat
čelem k nedůvěře
a marně klepat
na své vlastní dveře.

Nechci svá ústa
svírat zlatou sponou,
vyprahlé city
skrývat za záclonou,
věčně se brouzdat
kalužemi stesku
a jako labuť
tančit bez potlesku.

Zažehnu světla,
víru, co mi zbyla,
lásku, co jsem si
v mysli vybásnila,
poznáš sám sebe,
tma už k zemi klesla,
k vzkříšené noci
prozradím ti hesla.