Kroužím jak křídla můr
pod lampou, která pálí,
milostný trubadúr
dal písni mužný hlas,
lákavé odměny
mou duši nevyhrály,
zmizely ze scény,
kde mysl svírá čas.

Kroužím v své paměti
a hledám bílé skály,
křídel mých rozpětí
mě vábí letět dál,
kde čeká rychlý dech,
jak tanec nenadálý,
kde opuštěný břeh
dřív řeku objímal.

Kroužím v tvých myšlenkách
jak láska mezi svými,
poutnice na cestách,
jež vedou bůhvíkam,
snímám tvou horkost chvil
dlaněmi bolavými,
polibek, co mi zbyl,
si do rtů zamykám.