Veřejná omluva. 

Na předvčerejší avízo Vandy,

mrkla jsem na profil,

jakéže to budou srandy.

Rýmovačka je to vskutku podařená,

leč jednu dvojici politiků mi silně připomíná.

Zrno od plev oddělily a odjeli si do Afriky.

A co plevy? Co je po nich, je to jejich chyba.

Když nechtějí skákat tak, jak já pískám,

ať si sedí doma.

Jsou to jenom moje slova,

nikomu nic nenutím.

Vrátím se zas do ulity, tam patřím,

tam je moje království.

Raději nebudu vystrkovat růžky,

neb cítím ostré nůžky ;-)))

Tuto satiru jsem včera umístila na chat a netušila jsem, že se toho ujme Eva, které to nepatřilo a jaká vlna odporu se proti mně zvedne.

Pokud jste mně nepochopili, tak mně to mrzí a upřímně se všem a hlavně Evě omlouvám.

Zároveň se omlouvám Aleně, protože nevím, proč vzala na chatu vinu na sebe, když to byla čistě moje záležitost.

A co se týká čtvrté sloky, ta mluví o tom, že se vracím do hloubi svého nitra, do dob, kdy mně pod srdcem maminka láskyplně nosila a do časů raného dětství, pěti let, kdy jsem ještě zlobu lidí neznala.

Budu ráda za ty, kdo omluvu mou přijmou a ti kdo ji nepřijmou, ať si ještě kopnou.

JEŠTĚ JEDNOU SE OMLOUVÁM.

Jitka Caklová