Jak ostřit?

Ostrost je z technického hlediska nejslabší článek současné fotografie. Navíc – stoupají nároky na ostrost a to, co bychom před pěti lety opěvovali, pokládáme dnes za humus. Zajímavý mail mi poslal náš čtenář – jak ostřit?

Podstata jeho dotazu byla tato: navykl si ostřit na jeden ostřicí bod. A teď, co je lepší? Ostřit na ten prostření a po namáčknutí spouště, ( = aktivaci autofokusu) dokončit kompozici a exponovat, anebo je lepší si přenést bod tam, kde ho potřebuju mít a tam exponovat?

Pro názornost jsem si nasimuloval dva obrázky. Lucii Výbornou jsem ve studiu fotil první metodou. Základ je fotit jediným bodem. Kdybych fotil celoplošným autofokusem, ten by se chytil nejbližšího výrazného objektu (zde monitor) a novinářka by byla rozmazaná:

Jak ostĹ™it - v textu / Obr. 1) (VelkĂ˝ obrĂˇzek) OBR. 1)

Proto jsem zvolil středový – jeden – ostřicí bod, namířil na ni a zaostřil.

Jak ostĹ™it - v textu / Obr. 2) (VelkĂ˝ obrĂˇzek) OBR. 2)

Poté jsem – s namáčknutou spouští, tedy s blokovaným autofokusem – dokončil kompozici a exponoval.

Jak ostĹ™it - v textu / Obr. 3) (VelkĂ˝ obrĂˇzek) OBR. 3)

To je tedy ta první metoda, o níž píše náš čtenář. Druhá spočívá v tom, že mohu aktivovat libovolný ostřicí bod, který mám technicky k disposici. Pokud vím, že budu fotit sérii a že motiv je umístěn mimo střed a dejme tomu – jako tady – čekám na vhodný výraz obličeje, přestěhuju bod – zde – doprava a pak už nemusím nic překomponovávat, prostě fotím.

Jak ostĹ™it - v textu / Obr. 4) (VelkĂ˝ obrĂˇzek) OBR. 4)

Tak tohle ví náš čtenář taky a já to jenom zopakoval, aby bylo jasnější, o čem se bavíme. Jednoznačnou odpověď nedám. Problém je v tom, že ne všechny ostřicí body jsou stejně efektivní. Především, mohou se lišit i konstrukčně. Nejvýkonnější jsou tzv. křížové ostřicí body. Čím výkonnější přístroj, tím vím má ostřicích bodů dohromady a tím větší podíl mezi nimi mají křížové body.

Celkem logicky tyto křížové body bývají umístěny doprostřed zorného pole. Ale i když nejde o křížové body a systém je vybaven obyčejnými lineárními body, i pak nejlíp ostří ten středový. Nejlíp, tedy nejrychleji a nejpřesněji. Důvodů je několik, mimo jiné i ten, že v oblasti optické osy objektivu dopadá dovnitř světlo s největší intenzitou.

To ovšem by hovořilo ve prospěch té první metody, když posuneme oblast ostření do strany a aktivujeme nějaký periferní ostřicí bod, poněkud celý systém autofokusu oslabíme.

To je důvod, proč se nemohu jednoznačně vyslovit pro jeden či druhý způsob.

V praxi to ovšem není tak horké, jako se to na monitoru uvaří. Opravdu záleží na určení fotografie. Bavil jsem se s kamarádem, který fotil olympiádu v Londýně Canonem DX a pevnými ohnisky 300 mm a víc. Vypozoroval, který z 61 ostřicích bodů jeho déixa je nejpřesnější a nejrychlejší... a tím fotil. Tady se ovšem bavíme o ultimativní kvalitě nejvyšší profesionální třídy.

V běžné praxi nepozoruji zásadní rozdíly v rychlosti a přesnosti ostřicích bodů. Když je čas, raději fotím na střed a dotahuji kompozici, ale nijak se nerozpakuji stěhovat ostřicí bod. Tím méně se rozpakuji, pokud fotím přístrojem s dotykovým displejem. To je ovšem technicky jiný systém, než je klasický AF zrcadlovek (třebaže už jsou zrcadlovky s dotykovým displejem...).

Trik na konec
Existuje ovšem systém, který v jistém smyslu spojuje obě výhody.
Trik spočívá v tom, že zbavíme spoušť vlivu na ostření. Ostříme jen tlačítkem AF-L na zadní stěně přístroje, někdy to lze nastavit i jinak, Canon umožní, abyste ostřili na hvězdičku. Pak si nastavíte průběžné ostření. Při focení tisknete tlačítko, ostříte na středový bod. Je zaostřeno, načež pustíte tlačítko a dokončíte expozici, a pokud se objekt nehne z roviny ostrosti, zůstává dál ostrý a vy se o nic nemusíte starat. Při jakékoli pochybnosti znovu stisknete tlačítko. Naučil jsem to už spoustu lidí, zůstali u toho a pochvalují si to.

Já to nevymyslel. To ti uličníci, co fotí ty olympiády...

Zdroj: Digineff.cz http://digineff.cz/clanek/fotografick-praxe/jak-ost-it

K tomuto tématu doporučuji shlédnout i toto video.

Na závěr uvádím tabulku pro zjištění hyperfokální vzdálenosti, která je vhodná při krajinářské fotografii, a vložená do fotobrašny je dobrou pomůckou. (Hyperfokální vzdálenost je vzdálenost, na kterou musíme zaostřit, aby při použití určité ohniskové vzdálenosti objektivu a při nastavení určitého clonového čísla, bylo vše ostré od poloviny zaostřené vzdálenosti až po nekonečno).

Př.: Když máme objektiv s ohniskem 35mm, clonu F/11 a zaostřeno na cca 6m, pak bude vše ostré ve vzdálenosti od cca 3m až do nekonečna.

Obr. 5)

Tabulka je přepočítaná pro skutečné hodnoty vyznačené na objektivu pro fotoaparáty Canon s crop faktorem 1,6 a pro Nikon s crop faktorem 1,5 je možné je bez problému použít. Ověřit si to můžete v následujícím kalkulátoru. Ten můžete použít hlavně pro nastavení hloubky ostrosti při makru, nebo si hodnoty přepsat, pokud máte aparát se snímačem full frame (24x36).

Kalkulátor pro zjištění hloubky ostrosti pro různé fotoaparáty najdete na:

http://www.dofmaster.com/dofjs.html

r.c.

Jak ostřit?

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více