Ilustrační foto: pixabay.com
Jdu křivolakou uličkou,
jdu s pokorou svých citů,
po cestě dlážděné,
slzami zmáčené.
Jdu tam, kde tuším cíl,
kde svítí slunce
a příboj zpívá píseň,
já po štěstí má žízeň.
Jdu tam, kde láska bývá,
třeba jen spoře oděná,
třeba zkřehlá celá,
však stále rozechvělá.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
SDÍLET
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Jitka Chodorová
12.12.2014 21:07
Děkuji za všechny komentáře,a všechny jejich pisatelky srdečně zdravím.Hezký večer!
Olga Štolbová
12.12.2014 16:25
Jitko, krásné, dojemné a úžasné. ***
Milá Jitko,takové aleje vedou v jižní Francii k MOŘI !!!Jdeš správným směrem a čeká Tě tam vše,po čem toužíš.Také už poznám Tvé verše.Jsi skvělá.
Lidmila Nejedlá
11.12.2014 20:51
Náš život je věčnou chůzí za láskou. A takovou krásnou alejí bych šla klidně i spoře oděná. Vyrazím hned za Vámi, paní Chodorová.
Jana Šenbergerová
11.12.2014 19:52
Moc ti přeji, ať k ní dojdeš, ať svou lásku zase najdeš.
Zuzana Pivcová
11.12.2014 19:52
Je to vyznání, plné citu i pokorného odevzdání, smutku i dosud neuhasínající víry, všeho, co dělá člověka člověkem.
Vladka Steinová
11.12.2014 12:06
Ahoj, Jitko, žízníš po štěstí, po lásce, stejně, jako já.Přeji Ti, ať dojdeš naplnění ve skutečném životě, nejen v překrásné básni.
Hana Rypáčková
11.12.2014 11:31
Ano, asi jsme tu hlavně pro druhé.
Touha po lásce je věčná a pokud ji člověk najde, rozsvítí se tisíce světýlek, přeji ji vám všem a zvláště v tomto adventním čase :-)
Jarmila Peerová
11.12.2014 09:15
Nádherné,nádherné a ještě jednou nádherné...Tedy Jituško,to mi vehnalo slzy do očí,napsala jsi to něžne,bolestně a s citem Tobě vlastním...Každý by měl jít za štěstím,ale Tobě moc přeji,aby na konci té cesty na Tebe čekala láska velká,pravá a nehynoucí...díky,moc jsi mě potěšila.