Jako malá jsem pekávala cukrovíčko a perníčky s babičkou a maminkou. Pak se má dcerka dočkala, že pekla vánoční cukroví a perníčky nejen s babičkou, ale i prababičkou. My jsme měli nejraději zdobení, tak jako moje děti a tak jako nyní má vnoučata.

Perníčky patří k atmosféře Adventu, nejenže venku všude voní chvojí, ale doma je ta zázračná vůně. Vůně medu, vanilky, hřebíčku a skořice. Přichází Advent a s ním vůně medu a koření, která vánoční atmosféru naladí. Koření symbolizuje propojení míst a kultur. Babička mi vyprávívala, že perníčky se pečou více než 500 let.

Perníkaři byli vlastně stejní řemeslníci jako byli pekaři, mlynáři či koláčníci. Přicházeli k nám z Německa, většinou od Norimberku už před husitskými válkami. V 17.století, jak někde popisovala Magdaléna Dobromila Retigová, se usadili v Praze natrvalo. Prodávaly se na trzích a ryncích, stejně jako dnes.

Potěšte se jak zdobili perníčky má šikovná vnoučata, dělalo jim to radost a bavilo je to. Těšme se z pohody, rodiny a klidu, z doby Adventu, který nás nutí k zamyšlění. Klidný adventní čas!